Ve své eseji publikované v prosinci 2024 v časopise Tvar se Michal Hořejší a Veronika Faktorová ptají, jakou roli má hrát literární věda v době klimatické a environmentální krize.
V textu „Literatura a environment: jediná možná věda je ta angažovaná“ obhajují pozici akademického aktivismu a ukazují, že představa „neutrální vědy“ je často jen maskováním dominantních ideologií. Zaměřují se především na ekokritiku, obor, který propojuje literaturu a environmentální myšlení. Ukazují, že angažovanost není slabostí, ale odpovědí na naléhavost současného stavu světa – a že i vědecké psaní může být formou rezistence i naděje.
Proč by humanitní vědy měly mluvit nahlas? A jak to mohou udělat?
