V článku pro Deník Referendum se Jan Randák věnuje knize švédského biologa Johana Eklöfa Manifest za tmu, která kriticky poukazuje na ekologické, zdravotní i kulturní dopady světelného smogu.
Text ukazuje, že ztráta tmy není okrajovým problémem, ale významným civilizačním posunem narušujícím cirkadiánní rytmy lidí i zvířat. Eklöfův apel
„zhasnout“ se tak neomezuje na ekologické doporučení, ale míří k širší etické a kulturní proměně: znovu pochopit noc jako prostor života a obnovy.
Nový zájem o biologický svět současně formuje i samotné humanitní vědy. To, co tradičně stálo mimo jejich pozornost, se stává zdrojem porozumění – příroda se ukazuje jako nositelka významu, paměti a vlastního příběhu, do něhož moderní člověk stále intenzivněji
vstupuje. Umělé osvětlení se v tomto světle jeví jako výrazný mezník, zásah do prostoru, který člověk obývá spolu s jinými tvory.
Ochrana tmy se proto stává nejen ekologickým, ale i kulturním činem: výzvou číst dějiny nejen podle toho, co jsme se naučili vidět, ale i skrze to, co zůstává přehlíženo. Tichý ústup nočního života i rozsah ekologických škod způsobených světelným smogem proto patří do širšího příběhu modernity – příběhu, který humanitní vědy dnes znovu promýšlejí s ohledem na více-než-lidský svět.
