V komentáři pro Deník Referendum člen naší badatelské skupiny Jan Randák upozorňuje na problém, který nastává, když se vědění mění v produkt s čárovým kódem. Univerzita přestává být strážcem kritického myšlení a stává se dodavatelskou firmou kompetencí. Obrana akademie proto nezačíná na náměstích, ale v návycích a rozhodnutích samotných akademiků.
O problematickém hodnocení české vědy a ve svém nedávném článku psala též naše členka Lucie Česálková. Její text si můžete přečíst zde.
Podle Randáka je hlavní hrozbou pro akademii proměna hodnot a každodenních praktik uvnitř univerzit, nikoli jen tlak zvenčí. Neoliberální logika soutěživosti, permanentního hodnocení výkonu a optimalizace měřitelných výsledků proniká do samotného fungování institucí a ovlivňuje, jak akademičtí pracovníci vnímají svůj úkol.
Univerzita by měla být veřejným statkem, který pěstuje kritické myšlení, pomalou reflexi a otevřené otázky – nikoli jen stroj na generování výkonů a metrik. Obrana akademické kultury tak začíná uvnitř kolektivních rozhodnutí a návyků akademiků samotných.
„Právě zde se dnešní univerzita ocitá v paradoxní pozici. A ještě více humanitní vědy. Ty právem protestují proti marginalizaci, ale zároveň se po návratu do každodenního provozu podřizují logikám, které kritizují: soutěži, měřitelnosti výkonu, optimalizaci sebe sama. Neoliberalismus se tak nereprodukuje jen strategiemi zvnějšku, ale i v našich vlastních volbách. V tom, co přijímáme jako žádoucí a prestižní.“
