V aktuálním čísle časopisu Acta Musei Nationalis Pragae – Historia publikoval Ondřej Táborský studii, která se věnuje vizuální komunikaci ekologických témat v Československu v období státního socialismu. Na základě analýzy zhruba sedmdesáti plakátů z let 1970–1990 z muzejních sbírek a knihovních přehledů ukazuje, jak plakát fungoval jako médium mezi státem, odbornými institucemi a veřejností, a jak se skrze něj proměňovalo vnímání vztahu člověka a přírody.
Studie sleduje celý řetězec vzniku plakátu — od zadavatelů přes producenty až po samotné tvůrce. Ukazuje, že na produkci ekologických plakátů se podílela široká škála aktérů: od ministerstev a rad pro životní prostředí, přes národní výbory a zájmové organizace (např. myslivce či rybáře), až po podniky, jejichž zapojení může být na první pohled překvapivé. Výsledkem byla vizuálně i obsahově pestrá produkce, která se teprve postupně snažila nalézt svůj jazyk a styl.
Jedním z klíčových zjištění je, že environmentální plakáty se výrazně lišily od klasické politické propagandy. Často postrádaly ideologické symboly a místo mobilizace kolem „velkých“ politických cílů kladly důraz na každodenní péči o krajinu, zeleň či vodu. Sloužily především jako nástroj osvěty a prevence, ale zároveň vytvářely prostor pro relativně autonomní umělecký výraz i pro artikulaci rostoucího veřejného zájmu o ekologické otázky. Plakát nebyl jen „nosičem sdělení“, ale i médiem, kde se potkávaly kulturní, politické a environmentální diskuse.
